Odborná veřejnost a stejně tak zástupci pacientů dlouhodobě a zcela oprávněně volají po tom, aby byla na úrovni zákona zakotvena definice pacientské organizace, neboť tento krok umožní plnohodnotné zapojení pacientů do rozhodovacích procesů ve zdravotnictví a taktéž usnadní financování pacientských organizací z veřejných prostředků. Dlouhodobě panuje shoda také na tom, že se tak má stát skrze zákon o zdravotních službách. Původní návrh ministerstva zdravotnictví založený na ryze formálních atributech jako je právní forma organizace, doba její existence nebo skutečnost, že se pacienti podílí bezprostředně na vedení takové pacientské organizace, se setkal v připomínkových řízeních i veřejných debatách s velkou kritikou. Následně celá novela zákona o zdravotních službách skončila „u ledu“.
Nyní však míří do třetího čtení v poslanecké sněmovně velká novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, do kterého se tato velmi nešťastně pojatá definice opět tlačí, a to navíc formou pozměňovacího návrhu, který jako přílepek novelizuje zákon o zdravotních službách.
Co je vlastně na předmětné definici věcně špatného a jaké to bude mít dopady na organizace, které pacientům dlouhá léta pomáhají? Prvním problémem je požadavek na výhradní právní formu, kterou má nově představovat jen zapsaný spolek dle občanského zákoníku. To přináší zásadní problémy pro obecně prospěšné společnosti i zapsané ústavy, tedy pro organizace, které pacientům pomáhají na klientském a nikoli a priori členském přístupu. Předkladatelé argumentují mj. tím, že je přeci možná změna právní formy. Tomu v praxi však brání další nesmyslný požadavek, a sice aby měli daní pacienti rozhodující vliv na řízení takového spolku. To se již přímo vylučuje s klientským přístupem.
A zde přichází další argument navrhovatelů, že předmětná změna dopadá pouze na pacientské organizace fungující na členském principu a nijak neomezuje existenci ani činnost dalších subjektů pomáhajících pacientům. Předkladatelé však již nezmiňují důležitý faktor, že pouze první skupině organizací přisuzují zcela zásadní práva, jako je možnost aktivně se podílet na řízeních a procesech v zastoupení pacientské veřejnosti. Obdobné úvahy se pak vedou i v rovině financování z veřejných rozpočtů. Možnost transformace je dotčena také ztrátou historie organizace, což dále kontrastuje s požadavkem na minimálně roční historii.
Pokud bude návrh nakonec přijat, pak se zjevně vylije s vaničkou i dítě, neboť tato změna paradoxně ublíží necelým dvěma desítkám respektovaných organizací, které dlouhodobě pomáhají pacientům a nově budou zcela nedůvodně diskriminovány. Důkazem toho, že zakotvení pacientských organizací v zákoně probíhá jako v Kocourkově, je i nedávné kritické vyjádření zástupkyně ombudsmana, mnoha právníků a odborníků na spolkové právo nebo Asociace veřejně prospěných organizací ČR. Doufejme tedy, že nakonec i v poslanecké sněmovně zvítězí selský rozum a skutečný zájem o pomoc pacientům.
Autor: Jakub Král